V těchto dnech předložilo Ministerstvo financí Vládě návrh zákona, jehož cílem má být zavedení zcela nové daně. Předkladatel si dal za cíl daňově zatížit reálné zisky firem, které poskytují digitální služby ve virtuálním elektronickém světě.
Tyto firmy poskytují své služby všude tam, kam dosahují moderní komunikační prostředky. Poskytují tyto služby za úplatu. Dosahují nemalých zisků. Ale současně jsou fyzicky, co se týká sídla, nebo pobočky sloužící k podnikání, takřka neuchopitelné a tudíž podle znění současného zákona o dani z příjmů také „nezdanitelné“.
Zdanění se má týkat následujících služeb:
Osobou povinnou k dani, tedy takovou, které se tato daň má týká, mají být pouze právnické osoby nebo jednotky bez právní osobnosti, které ať už spolu, nebo každá zvlášť, dosahují celosvětového výnosu přesahujícího 750 000 000 EUR za rozhodné období a současně dosahují tržeb za uskutečněné zdanitelné služby připadající na Českou republiku ve výši alespoň 50 000 000 Kč také za rozhodné období.
Rozhodným obdobím je poslední účetní období této osoby, za které je před prvním dnem zdaňovacího období sestavena účetní závěrka.
Plátcem daně, tedy tím, kdo nakonec opravdu nějakou daň uhradí, je osoba povinná k dani, která v rozhodném období na území České republiky uskutečnila poskytnutí:
a) pouze zdanitelné služby využití mnohostranného digitálního rozhraní, pokud celkový počet registrovaných uživatelů tohoto rozhraní v rozhodném období přesáhl 200 000, nebo
b) jiné zdanitelné služby než využití mnohostranného digitálního rozhraní, bez ohledu na to, zda také na území České republiky uskutečnila poskytnutí zdanitelné služby využití mnohostranného digitálního rozhraní.
Sazba daně má být 7 % z úplaty připadající na uživatele z České republiky získané z každé ze zdaněných služeb samostatně. Zdaňovacím obdobím má být kalendářní rok. Daň má být placena formou měsíčních záloh. Prvním zdaňovacím obdobím by měl být rok 2020. Přínos pro státní rozpočet odhaduje předkladatel na 2,4 až 6,6 mld. Kč.
Velkou slabinou tohoto návrhu je poměrně dost nejasné určení jak osob povinných k dani, tak i plátců. Je velmi hezké udávat konkrétní čísla výnosů, tržeb, uživatelů i to, že základem mají být účetní uzávěrky. Ale kdo a jak přiměje firmy sídlící leckdy na pochybných adresách v daňových rájích, aby tuzemskému správci daně poskytly ty „správné“ údaje, to není nikde řešeno.
